Pracujeme se startupy a už bychom něměnili

Miloš Sochor a Viktor Fiala vedou fond rizikového kapitálu Y Soft Ventures, který investuje do začínajících, nadějných společností – startupů. Oba do sféry působení přišli z korporátního prostředí.           

Oba jste v minulosti působili v korporátní sféře a nakonec skončili u startupů. Co vás motivovalo ke změně?

Miloš: U mě to byla tak trochu náhoda.  Než jsem začal dělat se startupama, tak jsem pracoval pro korporát v Americe, kde jsme řešili financování korporátních klientů. Když jsem přišel do České republiky, zjistil jsem, že práce korporátního bankéře v České republice je dost odlišná.

Miloš Sochor, Managing Partner ve společnosti Y Soft Ventures.| foto: Radek Štencl

Náhodou jsem se dostal k pozici hlavního konzultanta Jihomoravského Inovačního Centra, a to propojení jsem tam viděl. Že jsi člověk, který radí začínajícím firmám a díky znalosti financí a zkušeností z banky jsem do těch firem měl vhled a tak jsem si říkal, že by to mohlo fungovat. Nicméně tam muselo dojít k obrovské změně pohledu na to, jak vnímáš toho svého zákazníka. Banka by nikdy nefinancovala firmy, s kterými jsem začal pracovat.

Řekl bych, že si něčím podobným musel projít i Viktor. Najednou máš ve firmě malý tým, nemají pořádné finanční výkazy. Ale to vnímání rizik, na které se díváš jako bankéř, než někomu půjčíš, když se to správně namixovalo se startupovým světem, tak to začalo fungovat.

Miloši, zmínils, že bankovní korporátní prostředí je jiné v Americe a tady. Znamená to, že kdyby jsi zůstal v Americe, zůstal bys i v korporátním prostředí?

Miloš: Ano, pravdoběpodobně bych se ke startupům nedostal.

 Viktore, jak to bylo u Tebe?

Viktor: U mě to bylo cílené. Chtěl jsem se zkušenostmi z korporátu konfrontovat druhou stranu spektra. Korporát funguje tak, že je veliký a je tam spousta standardizovaných procesů, rozhodnutí se tam dělají těžkopádně.V kontrastu s druhým pohledem na to mladé podnikání, dynamické, flexibilní a s majitelem společnosti, který sedí vedle tebe v kanceláři, to mne hrozně lákalo. Chtěl jsem zkusit úplně něco jiného, svěžího a zajímavého.

Miloš: Co je ale potřeba důležitého říct, pro spoustu majitelů a zakladatelů startupů to, že si zachovají startupovou image, kulturu, znamená, že si ve firmě každý dělá co chce. A to většinou vede k záhubě firmy. Úspěšný startup by stejně procesy řádného finančního řízení měl mít v pořádku a používat je už od začátku. To jsou ti, co vyhrávají.

Splnila změna vaše očekávání?

Miloš: U mě stoprocentně. Za ty roky na JICu (Jihomoravské inovační centrum – pozn. red.) a ve Y Soft Ventures, já už bych to neměnil. Vedlo mě to i k zavedení vlastní firmy. Ta podnikavost je teď u mne už v podstatě jako nemoc. Hledám ho ve všem. Třeba když jedeme na dovolenou na motorce, nabídneme placené průvodcovství.

Viktor Fiala, Finance Manager ve společnosti Y Soft Ventures.| foto: Radek Štencl

Viktor: Kvalitní a ambiciózní startup bude muset dřív nebo později část korporátní kultury převzít. Startupové prostředí  je zajímavé díky tomu, že se člověk dostane z těch korporátních procesů, kde se díváme jenom dopředu a nevidíme tu perspektivu. Podívá se na to z výšky a rozumí co ten byznys dělá, jak ten byznys vydělává peníze, to je pro mne obrovská přidaná hodnota. V tom startupu je potřeba jít na smysl toho všeho. Na to obligátní ysoftí Why – což se mě tady hrozně líbí. Je potom schopen aplikovat tu svoji detailní znalost tak, aby to dávalo smysl. Je osvěžující se bavit s lidmi třeba i ve fázi toho nápadu, protože ty jsou de facto osvobozeni od všech těch nesmyslů typu „musíme mít oddělení marketingu“. Oni jdou za svým cílem. Mají dobrý produkt, a chtějí jej dostají na trh. V tom to moje očekávání a zvědavost naplňuje.

Takové prostředí musí být dost nakažlivé. Miloš už zmiňoval, že za vším hledá podnikání, co ty Viktore?

Viktor: Já nejsem asi ten člověk, který má postoj k riziku nastavený tak, že by do podnikání šel. Vidím svoji rodinu a závazky, a i když mě to láká, tak ten ideální moment pro start už byl. V tomto okamžiku jsem smířený s tím, že budu zaměstnancem, což ovšem neznamená, že se v rámci scény nemohu profilovat a dál fungovat jako mentor. Tam jednoznačně vidím průnik toho, s čím mám bohaté zkušenosti a s čím startupy potřebují pomoc.

Setkáváte se s desítkami a stovkami startupů, existuje nějaký typický profil startupisty, pokud vůbec?

Miloš: Vnímám dva až tři základní typy. Někdo má na to, aby začal hned po škole. Ještě před tím, než si založí rodinu a vezme hypotéku. Takových je dnes hodně. O podnikání se víc mluví, je mnoho akcelerátorů, startupových soutěží, svět je úplně jiný než když vznikal Y Soft. Co těmto mladým lidem chybí, je zkušenost.

Z mého pohledu je hodně ideální profil člověka, který má nějaké zkušenosti, třeba deset let. Spousta zakladatelů společností vzniká mezi 35. a 40. rokem života. Člověk má zkušenosti, může mít vyděláno, možná i zabezpečenou rodinu. Ti třeba začínají podnikat ve svém oboru. Našli zlepšení, vyvinuli třeba nový software nebo produkt a rozjedou s tím podnikání. Ti bývají hodně úspěšní.

Někdy je vidět i něco mezi, kdy člověk závazky má, jde do velkého rizika a ono se to podnikání třeba nepodaří. Ti lidi mohou přicházet o baráky, o rodiny, protože všechno vsadili na jednu kartu, což je samozřejmě ta smutná část toho prostředí, ale také se to stává.

Lze to chápat tak, že na startupových setkáních potkáte hlavně mladé studenty a lidi těsně po studiu, zakládání firem je doménou těch o něco starších, co se ale týče úspěšnosti rozjetých startupů, tam se věk zakladatelů posouvá k 35-i, 40-i letům?

Miloš: Takový náhled by hned vyvrátila brněnská společnosti Kiwi. Tu zakládal hodně mladý člověk a je to teď jedna z nejrychleji rostoucích firem. Čili nedal bych to jako pravidlo. Také tu vznikla kultura startupistů, lidí, kteří věčně začínají nějaké projekty, málokdy se dostanou k založení právnické osoby, spíš se účastní startupových soutěží, kde je jídlo a možnost se blýsknout, a mít svých patnáct minut slávy. Na nějakou startupovou akci lze jít prakticky každý den. Tihle lidé stále na něčem pracují, bydlí u rodičů a jsou na startupových akcích a toho tu je také hodně.

Viktor: Mladí lidé začínají mít smýšlení vítězů. Přestávají mít strach a obavy. Proti té naší starší generaci, ta je postkomunistickým režimem postižena. To je možná ten rozdíl. Mladí lidé si říkají, proč by nemohli uspět v době Facebooku a Googlu. Je to také jedna z věcí, která žene tu scénu dopředu. Na druhou stranu si nemyslím, že to nutně musí být jen mladí lidé. Zrovna včera jsem byl na jedné soutěži JICu a byl tam šedesátiletý zámečník, který vymyslel zdravotnickou podložku a s obrovským elánem a energií to prezentoval. To mě velmi zaujalo. Prostředí přestává být k těmto lidem agresivní a rezistentní jak dřív.

Neřekl bych však, že je nějaký ideální model. Je to svým způsobem i tak trochu móda a generace hipsterů žádný respekt ke zkušenostem a stáří nemá. Dělají si to po svém. Souhlasím s tím, že spousta lidí to nebere úplně vážně. Startup by ze své definice měla být společnost, která dynamicky a globálně roste. Je dost důležité, abychom rozlišovali firmy s ambicí globálního růstu a firmy, které si nějaký člověk zkouší založit jako malý lokální byznys, který bude fungovat, ale nepřekročí hranice rodného města.

Radek Štencl

 

Miloš Sochor, Managing Partner ve Y Soft Ventures

Od roku 2006 působil 4 roky ve Spojených státech amerických v America National Bank ve sféře komerčního bankovnictví. Po návratu do České republiky se stal hlavním poradcem v Jihomoravském inovačním centru. V roce 2014 se stává vedoucím Y Soft Ventures, společnosti zabývající se správou rizikového kapitálu pro financování nových a mladých společností – startupů.

 

 

Viktor Fiala, Finance Manager ve Y Soft Ventures

První významnou pozici jako Assurance Manager zastával 7 let od roku 2008 ve společnosti Ernst & Young. Od roku 2016 působí ve společnosti Y Soft Ventures a věnuje se převážně finančním záležitostem spojených s investicemi do nových společností jako hodnocení rizik, audit a finanční výkonnost.

Radek Štencl

Comments are closed.